Nestěžujme si na osud - vše má smysl pro náš postup a růst

 Každá duše přichází do života pro poučení, pro naplnění svých představ a očekávání. Vše, co nás v životě potkává, je součástí důmyslného Božího plánu. Vše je promyšlené a v době mezi životy plně pochopené a přijaté každou duší, která se připravuje na vstup do fyzického těla. Bez těla, bez hmoty, bez této zátěže, vše připadá snadnější a hlavně ... je pochopen a plně přijat smysl všech těžkostí, které na nás čekají, pro které si vlastně přicházíme. Vše je jasné, smysluplné. pochopené! A čeká jen a jen na skutečný prožitek a z něco přijaté poznání. Je to vždy jen segment naší dílčí představy o přínosu poznání pro naši plnost, pro naše celistvé poznání.

       Osud je, ale i není. Je to hrubá osnova, kterou můžeme doplnit a zjemnit, na základě prvotních prožitků můžeme i zmírnit rozsah a dosah našich naplánovaných prožitků a zážitků. Čím dříve pochopíme a zpracujeme veškeré zátěže - ty nejtěžší okamžiky ve svém životě, tím více můžeme zmírnit prožitky, které bolestně zasahují do našich životů. Ale mnohdy právě přes největší utrpení dochází k plnému prozření. Proto i za okamžiky, kdy velmi trpíme a NECHÁPEME, děkujme BOHU. On ví, co je pro nás dobré, vede naše kroky k cíli, cesta bolesti nás očišťuje a zbavuje nás břemen - našich provinění. V tom spatřujme smysl a nacházejme pochopení. Smutek, který občas naplňuje naši duši, je reakcí na zdlouhavost procesu té dlouhé řady reinkarnací, ale LÁSKA K SOBĚ je zázračným lékem, který zmírňuje napětí a pocity nesouladu v těle i duši.

      Proto se mějme rádi a sebe a vše, co nás potkává, přijímejme s pokorou a láskou. Bolest nás utváří a proměňuje tak, jako se zušlechťuje kov ohněm. I my jsme tvárnou hmotou a skrze světlo lásky ke všemu stvoření, se naše duše očišťuje, stává se zářivou a tělo odevzdává veškerá napětí a dysharmonie. Láska v nás a kolem nás nás zušlechťuje a my se stáváme posly toho Světla, které proměňuje i svět kolem nás.

    Cesta k tomuto ale vede přes prožití a pochopení svých provinění se všemi jejich následky a důsledky. To je ten OSUD - osud není zaříkávadlem, na osud si nestěžujme, osud je cestou k poznání všech svých nedokonalostí a cestou ke smíru se všemi bytostmi, se kterými jsme žili, žijeme a budeme žít, dokud nebudou zcela pochopena a prožita i ta nejmenší semínka, ze kterých vzešla naše prohřešení vůči Bohu, Kristu a smyslu naší Boží existence.

Zapsala R.V. 1.6. 2015